Roman měl pocit, že každý měsíc šetří. Ve skutečnosti jen nedostával fakturu za to, co jeho firmě chybělo.
Když obchodní ředitel odešel
Když Romanovi odešel obchodní ředitel, žádná katastrofa se nekonala.
Roman vedl zavedenou českou společnost s obratem kolem dvou set milionů korun. Obchodní tým měl pět lidí, zákazníci objednávali, výroba měla práci a rozjednaných příležitostí bylo dost.
Roman si svolal obchodníky, rozdělili si nejdůležitější agendu a část odpovědnosti převzal sám.
„Pár měsíců to zvládneme,“ řekl tehdy.
A zvládli. První měsíc se nestalo skoro nic. Druhý také ne. Zákazníci dál objednávali, obchodníci chodili na schůzky a nabídky odcházely. Každé pondělí proběhla obchodní porada, kterou začal vést Roman.
Provizorium fungovalo překvapivě dobře.
A právě v tom byl problém.

200 tisíc měsíčně není málo
Roman věděl, že nového obchodního ředitele potřebuje. Jen ho nechtěl vybrat pod tlakem.
Dobrý člověk bude stát možná 150 nebo 180 tisíc měsíčně. K tomu auto a další náklady. Celkový náklad firmy se snadno dostane někam kolem 200 tisíc korun za měsíc. A to nepočítám bonusy.
Špatný obchodní ředitel přitom může firmu stát mnohem víc.
Roman už několik personálních chyb zažil a další udělat nechtěl. Jeho logika dávala smysl: hledat klidně déle, ale najít opravdu dobrého člověka.
Jenže z pár měsíců bylo půl roku. Firma přitom dál fungovala. A každý měsíc, kdy byla pozice prázdná, zdánlivě šetřila zhruba dvě stě tisíc korun.
Za půl roku to bylo přibližně 1 200 000 Kč.
Jenže některé věci se přestaly dít
Zlom nepřišel jako jedna velká událost. Žádný klíčový zákazník neodešel, obrat se nezhroutil a nikdo z obchodníků nepodal výpověď.
Místo toho se začaly hromadit drobnosti.
Jeden z obchodníků měl několik měsíců slabší výsledky. Roman to věděl, ale neměl čas s ním systematicky pracovat. Firma měla připravený vstup do nového segmentu, ale chyběl člověk, který by rozdělil odpovědnost a hlídal termíny. U dalšího zákazníka se zajímavá příležitost několik týdnů neposunula, protože nikdo důsledně nehlídal další krok.
Na nic z toho nepřijde faktura.
Firma nespadla. Jen se přestala posouvat
Roman dál vedl pondělní obchodní porady. Jenže byl majitel firmy, ne obchodní ředitel.
Dokázal rozhodnout problém, pomoct s důležitou nabídkou nebo zavolat klíčovému zákazníkovi. Nedokázal ale každý týden věnovat několik hodin pěti obchodníkům, jejich pipeline, rozvoji a výkonu.
Obchod postupně přešel do režimu údržby. Stávající zákazníci fungovali, příchozí poptávky se řešily a rozjednané zakázky se dokončovaly.
Zpomalovaly věci, které vyžadovaly soustavný tlak dopředu: noví zákazníci, nové segmenty, rozvoj slabších obchodníků, práce s obchodními příležitostmi a strategie.
Mohly počkat týden. Měsíc. Půl roku.
Proč Roman zavolal headhunterovi
Po půl roce provizoria Roman dospěl k závěru, že dlouhodobě takhle fungovat nechce.
Obchod nepřestal fungovat. Právě naopak. Fungoval dost dobře na to, aby nebylo potřeba dělat nic ve stresu.
Roman ale věděl, že obchodního ředitele nakonec potřebuje. A protože nechtěl udělat další personální chybu, rozhodl se tentokrát nespoléhat jen na inzerát nebo vlastní kontakty. Oslovil Czech Headhunters.
Zadání bylo jasné: zkušený obchodní ředitel pro B2B, ideálně se znalostí oboru. Člověk, který dokáže řídit tým, ale zároveň se nebojí sám jít k zákazníkovi.
Pak Roman dodal:
„Hlavně na to nespěchejme. Začněme hledat, ale když to bude trvat půl roku, klidně rok, vůbec mi to nevadí. Fungujeme takhle už šest měsíců. Radši počkám na opravdu dobrého člověka, než abych vzal někoho jen proto, že je volný.“
Byla to velmi rozumná úvaha.
Až na jednu věc.
Roman předpokládal, že čas je v tomto případě zadarmo.

Kolik vás těch šest měsíců stálo?
„Kolik vás těch šest měsíců stálo?“ zeptal jsem se.
Roman se na mě podíval. „Jak stálo?“
„Kolik vás stálo, že jste půl roku neměl obchodního ředitele?“
Pousmál se. „Spíš jsem ušetřil.“
„Počítám s celkovým nákladem kolem dvou set tisíc měsíčně. Za půl roku je to milion dvě stě, které zatím zůstaly ve firmě.“
Vzal jsem papír a napsal:
UŠETŘENO: 1 200 000 Kč
„Dobře. A teď zkusme spočítat druhou stranu.“

Fakturu, kterou vám nikdo nepošle
Začali jsme Romanovým časem.
Kolik hodin týdně tráví věcmi, které předtím dělal obchodní ředitel? Porady, schvalování, řešení lidí, klíčové nabídky, telefonáty.
„Osm hodin týdně určitě.“
Za půl roku je to přibližně 26 týdnů, tedy 208 hodin. Pro orientační výpočet jsme jeho hodinu ocenili na 2 500 korun.
Čas majitele: 520 000 Kč

Pak jsme počítali, co se za šest měsíců nestalo.
Dva obchodníci bez skutečného vedení: konzervativně 400 000 Kč nevytvořeného příspěvku na zisk.
Jedna větší obchodní příležitost, která vyšuměla kvůli pozdnímu follow-upu: 450 000 Kč.
Odložený rozvoj existujícího zákazníka: 300 000 Kč.
Půl roku stojící projekt vstupu do nového segmentu, započtený jen jednou realisticky nezískanou zakázkou: 350 000 Kč.
Celkem: 2 020 000 Kč.
Proti tomu stála úspora 1,2 milionu. Rozdíl byl 820 tisíc korun.
„Takže mi chcete říct, že jsme čekáním prodělali osm set tisíc?“
„Ne. Říkám, že stojí za to zjistit, jestli jste opravdu něco ušetřili.“

Tak ta čísla škrtněme
Roman se na výpočet podíval kriticky.
„Těch 520 tisíc za můj čas není skutečný náklad. Já bych si ty peníze stejně nevyplatil.“
„Souhlasím.“
Přeškrtl jsem 520 000 Kč. Zůstalo 1,5 milionu. Proti úspoře 1,2 milionu pořád 300 tisíc navíc.
Roman ukázal na další položku.
„A ten nový segment je spekulace. Nikdo neví, jestli bychom tu zakázku opravdu získali.“
„Dobře.“
Přeškrtl jsem dalších 350 tisíc.
Najednou jsme byli přibližně na nule.
Roman se pousmál. „Tak vidíte.“
„Ano. Abychom obhájili šest měsíců čekání, museli jsme předpokládat, že váš čas nemá pro firmu žádnou hodnotu a že půlroční zpoždění strategického projektu nestálo ani korunu.“
Úsměv zmizel.
Přestali jsme řešit, jestli přesné číslo bylo 300 tisíc, milion nebo dva.
„Romane, opravdu ještě pořád věříte, že vás těch šest měsíců nestálo nic?“

Cena neobsazené pozice není vidět
Mzdu nového manažera vidíte přesně. Každý měsíc přijde do nákladů.
Cena jeho absence se takhle nechová.
Nikdo vám nepošle fakturu za zákazníka, kterého obchodník nerozvinul. Za nabídku, která se neposunula. Za půl roku slabšího výkonu člověka, kterého nikdo systematicky nevedl. Za projekt, který se měl rozběhnout v březnu a v září se o něm pořád jen mluví. Ani za hodiny majitele, který supluje chybějícího manažera.
Cena neobsazené pozice se většinou neobjeví jako náklad.
Objeví se jako výsledek, který nikdy nevznikl.
Nečekejte s hledáním. Nespěchejte s výběrem.
Romanova první reakce byla pochopitelná.
„Takže máme někoho vzít co nejrychleji?“
„Ne.“
To by byla druhá chyba.
Špatný obchodní ředitel může firmu stát mnohem víc než několik měsíců prázdné židle.
Naším úkolem není rychle najít nějakého člověka. Naším úkolem je najít správného člověka co nejrychleji.
Důkladnost není délka procesu. Je to kvalita zadání, mapování trhu, oslovení správných lidí, jejich prověření a dobré rozhodnutí.
Zadání se změnilo
Teď jsme už věděli mnohem přesněji, co má nový člověk ve firmě změnit.
Neměl jen „řídit obchod“.
Měl převzít vedení pěti obchodníků, systematicky pracovat s jejich výkonem, vlastnit pipeline a další kroky u klíčových příležitostí, rozhýbat rozvoj nových zákazníků a segmentů a především uvolnit Romana z role provizorního obchodního ředitele.
To je jiné zadání než seznam požadavků typu B2B, angličtina, deset let zkušeností a znalost oboru.
Teprve teď dávalo smysl spustit search.
Ne s cílem obsadit prázdnou židli.
S cílem najít člověka, jehož příchod bude mít ve firmě konkrétní výsledek.

Kdyby nastoupil před šesti měsíci…
Po nástupu nového obchodního ředitele se nestal žádný hollywoodský zázrak.
Začaly se ale dít věci, které předtím stály.
Obchodníci měli člověka, který s nimi pravidelně pracoval. Každá důležitá příležitost měla vlastníka a další krok. Slabší výkon se začal řešit dřív než po několika měsících. Projekt nového segmentu dostal odpovědnost a termín.
A Roman přestal každý týden několik hodin dělat práci, kterou vlastně nikdy dělat nechtěl.
Jednou jsme se k původnímu výpočtu vrátili.
Už jsme neřešili, jestli šest měsíců čekání stálo 300 tisíc, 800 tisíc nebo dva miliony.
Roman položil mnohem lepší otázku:
„Kdyby tenhle člověk nastoupil před šesti měsíci, kde jsme dnes mohli být?“
Na tu otázku už přesnou částku nikdo nespočítá.
Ale právě proto stojí za to položit si ji včas.

A co vaše firma?
Máte ve firmě pozici, o které už několik měsíců říkáte: „Musíme na ni někoho najít“?
Možná ji zatím supluje majitel. Možná se odpovědnosti rozdělily mezi několik lidí. A možná všechno na první pohled funguje.
Zkuste si dnes nespočítat, kolik bude správný člověk stát.
Spočítejte si něco jiného.
Co se každý měsíc bez něj neděje?
Která rozhodnutí čekají?
Které příležitosti nikdo neposouvá?
Kteří lidé nemají vedení?
Co místo něj děláte vy?
A potom si položte jednu otázku:
Kdyby správný člověk nastoupil před šesti měsíci, co by dnes ve vaší firmě bylo jinak?
Nejdražší člověk ve firmě někdy není ten s nejvyšší mzdou.
Je to ten správný člověk, kterého jste ještě nenajali.
Probrat situaci ve firmě
Ne každá neobsazená pozice stojí firmu statisíce měsíčně.
A ne každou je potřeba okamžitě obsadit.
Proto v Czech Headhunters nezačínáme otázkou: „Koho hledáte?“
Nejdřív chceme pochopit, co se ve firmě kvůli chybějícímu člověku neděje – a jakou hodnotu může správné obsazení skutečně přinést.
Během 45 minut můžeme společně projít konkrétní situaci vaší firmy.
Možná potvrdíme, že search je potřeba spustit hned.
Možná zjistíme, že potřebujete úplně jinou roli.
A možná že nový člověk vůbec není řešením.
Nemusíme vědět přesně, jestli vás čekání stojí 300 tisíc, milion nebo dva.
Ale stojí za to vědět, jestli vás opravdu nestojí nic.



